Prameny dějinného vývoje zlatohorského školství jsou chudé. V úvodních slovech se tedy omezujeme na dosažitelnou německou literaturu. Dlužno poznamenat, že většinou doslovné překlady bylo žádoucno zachovati, aby nebyl setřen ráz, jakým charakterizovali někdejší němečtí autoři vývoj zdejšího školství.
O tom, jak se vyvíjely vzdělávací ústavy v Cukmantlu, píše stará školní kronika. Kdy a za jakých okolností byla v Cukmantlu založena škola, nedá se s určitostí zjistit, protože není o tom ani nejmenších písemných záznamů. Příčinou asi bude, že Cukmantl byl často postihován četnými požáry, při nichž nejednou vyhořela radnice se všemi doklady. Dle všeho existuje cukmantelská škola již dlouho, protože Edelstadt – jak se obec dříve jmenovala – byl již ve 12. století hodně zalidněn a byl významným důlním městem.
Tento názor se zdají dokazovati záznamy v knize zdejšího farního kostel Marie Pomocné. Vyslovuje se v nich domněnka, že zdejší fara je jednou z nejstarších ve Slezsku. 4.června 1634 v důsledku záslibu občanů k poctě sv. Rocha, patrona morové nemoci, byla sloužena slavnostní mše. Poněvadž chrámová hudba bývala věcíučitelského personálu, dá se s jistotou usuzovati, že tehdy v Cukmantlu byl již učitel. Vyplývá, to zřetelně i z jiného záznamu, v němž je zmínka o škole. „Dne 17.července 1699 vznikl neopatrností požár, jemuž padly za oběť kostel, fara, škola a 89 domů“. Dle ústního sdělení nejstarších občanů bývala od dávných let škola v Mitschkově domu č. 13. Školské poměry byly asi velmi primitivní až do doby Marie Terezie a Josefa II., kdy se začalo školství rozvíjeti.
8.července 1766 dlel v Cukmantlu Josef II. Ve farním kostele vyslechl mši a navštívil všechny veřejné ústavy. Dle všeho navštívil i školu, což plynulo z jeho lásky ke vzdělávacím institucím vůbec. Přesná data chybí. Jedinou upomínku na onen den najdeme v budově bývalé pošty (dnešní zlatohorské muzeum), kde byl Josef II. ubytován. V průjezdu domu je mramorová deska s nápisem, kde některá začáteční písmena ve zlatě provedená, udávají i letopočet v římských číslicích. S Josefem II. byli ve městě Cukmantlu znamenití jeho průvodcové – Dittrichstein, Jeho excelence generál Pasci, generál Laudon aj.
Roku 1821 byla postavena nová školní budova. Tehdy na ní vyučovali ve dvou třídách dva učitelé a dva učitelští pomocníci. O stavbě školy rovněž není záznamů. Ve třicátých letech 19. století byla již škola trojtřídní a zůstala jí až do roku 1871. V únoru tohoto roku se stala čtyřtřídkou a počátkem školního roku 1872/73 pětitřídkou.Tam, kde je dnes obecná škola, stával kdysi starý sklad soli, stará nízká budova ze dřeva, k níž byl přistaven jeden malý domek. Budova byla roku 1840 zbořena a na jejím místě postavena z tvrdého materiálu budova určená za robotárnu a k tomu účelu zařízená. Jako taková fungovala až do roku 1858, kdy byl ustaven v Cukmantlu okresní soud, umístěný zprvu v ní, později v jiné budově. Budova byla poté adaptována pro školu s místnostmi pro první třídu a s byty pro učitele. Druhá a třetí třída byly v budově u kostela, kde bydleli dva ostatní učitelé. Tento stav potrval až do roku 1871.
Když vstoupil v platnost nový školský zákon, volala veřejnost po rozšíření školy, žádala i samostatnou divčí školu. Tehdejší městská rada v čele se starostou se obrátila na vratislavského biskupa se žádostí o finanční podporu na požadované stavby. Biskupství přijalo stavební náklady a dotace kláštera a dívčí školy, obec postavila chlapeckou školu.
Roku 1872, za vlády císaře Františka Josefa, byla postavena dnešní škola určená pro chlapce. Dívčí soukromá škola s právem veřejnosti je vedena chudými školskými sestrami, jejichž řádným mateřským sídlem je Vratislav.
Tolik se o zlatohorských školách dalo zjistit z německé literatury do konce 19. století. Uvedený stav trval až do konce první světové války, kdy od roku 1918 následuje éra menšinového školství. Školní kronika byla v této době pečlivě vedena s. Paličkou, ale v roce 1938 ji odvezlo Gestapo prý do Opavy a v roce 1945 nebyla kronika již více k nalezení.