Na noc z 16. na 17. listopadu se děti ze 3. A zase hodně těšily. Už tak trochu z loňska věděly, do čeho jdou a o to více byly letos odvážnější.

Po podvečerním příchodu do školy, uložení „spacího náčiní“ a dobrot od maminek jsme se sešli ve třídě. Zahráli jsme několik her nových i starších, našich oblíbených, obdivovali jsme umění našich dvou spolužáků Ondry a Gabky, kteří se v kimonech zrovna vrátili z tréninku karate a pomalu jsme se chystali na to nejočekávanější – tajuplnou cestu večerní temnou školou. Čekání nám zpříjemnila naše paní asistentka Eva – rychlé špunty létaly třídou, děti se bavily a možná i zapomněly, že přece jen někteří mají trochu strach 🙂

Za pomoci ochotných maminek bylo pro děti připraveno 5 stanovišť, která byla jen zlehka nasvícena a o to více bylo dobrodružné jejich hledání. Inspirací při přípravě byla naše nedávná beseda se zástupci organizace SONS, tedy problematika nevidomých spoluobčanů. Děti ve dvojicích poslepu a zároveň skoro ve tmě zapojily všechny smysly: chuť – ochutnávkou citronu, mandarinky a gumového medvídka; hmat – hledáním a poznáváním figurky a hrací kostky v kyblíku se strouhankou; čich – mýdlo a česnek si nikdo nespletl; sluch – pomocí sluchového pexesa hledaly děti dvojici stejně znějících surovin uložených v obalech od Kinder vajíček a na závěr zrak beze zraku – podpis se zavázanýma očima.

Po šťastném návratu všech dvojic jsme se v kruhu podělili o veselé zážitky z cesty, rozdali jsme si dárky, které pro všechny děti vytvořily naše spolužačky Eliška, Verunka, Kája a Viki a začali jsme se chystat na spaní. Po filmu na dobrou noc se ještě dlouho míhaly vzduchem svítící náramky a ozývalo se špitání nespavců, ale vše dopadlo dobře a v pohodě jsme noc prospali až do pátečního rána.

Poděkování patří rodičům za přípravu dobrot (nic nezbylo), děvčatům v kuchyni za várnici čaje a maminkám, které mohly a chtěly zůstat s námi po celou dobu a podílely se na dobré náladě dětí i nás, dospělých. Celou akci nám velmi ochotně nafotil, natočil a také do vtipného filmu zpracoval pan L. Mužík – moc děkujeme. Stal se zároveň DUCHEM celé naší akce a to doslova. Tak možná za rok na viděnou!